Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 Naše chovatelská stanice se zabývá chovem německých dog modrých.

 

Obrazek

 

Zakladatelkou naší chovatelské stanice je modrá fenka Paris Qeira Cevelob.

Už od mala jsem chtěla být veterinářkou a mít doma všechna možná zvířátka, o které bych se mohla starat. Doma jsem měla papoušky, křečky, želvy, leguána, ale psa mi doma nikdy nedovolili. Bohužel se mi sen o veterině nevyplnil, ale zvířecí svět jsem neopustila a studuji Zájmové chovy zvířat se zaměřením na kynologii a chov koní. Absolvovala jsem také kurz stříhání psů a péče o exteriér, abych si prohloubila znalosti

Když mi bylo asi 6 let, přestěhovali jsme se na sídliště, kde vedle v domečku měli obrovského žlutého psa. Byla to německá doga jménem Darina a já ji pořád chodila pozorovat za plot. Uchvátila mě svým majestátním vzhledem a pohledem, kterým se na mě vždy dívala. Doma ale o takovém psu nemohla být řeč.

      Od svých asi 13ti let jsem se o dogy začala zajímat více. Kupovala si různé knížky, dívala se na filmy, kde dogy vystupovaly a prosila maminku, aby mi toho psa koupila. Mé prosby ale pořád nikdo neslyšel.

Když jsem začala studovat v Praze, začala jsem jezdit i po výstavách. Čím víc dog jsem poznávala, tím víc jsem ji chtěla mít doma. Nejkrásnější je pro mě modrá barva, a tak jsem se zaměřila na chovatele modrých dog a sledovala, co se kde děje.

      Roku 2006 jsem navštívila speciální výstavu v Mladé Boleslavi a tam uviděla nádhernou fenu Josephin Cevelob. Byl to asi nejkrásnější pes, jakého jsem viděla. Když jsem k ní přišla, hned mě olízla, přišla ke mně a nechala se pohladit. Tím bylo jasně rozhodnuto, že jedině od ní budu chtít štěňátko. Hned vedle Josephin ležel na dece nádherný modrý pes, který nám ochotně zapózoval se svým vyhraným pohárem. Byl to Kent Cevelob. V duchu jsem si říkala, kdyby tak měla štěňata Josephin a Kent.

O rok později se mi mé přání vyplnilo. Když jsem na stránkách ch.s. Cevelob uviděla nápis plánované krytí Josephin a Kent Cevelob, bylo rozhodnuto.

      Doma jsem oznámila, že prostě to štěně musím mít a hučela a hučela a prosila a prosila až doma podlehli a štěňátko mi povolili. Hned jsem napsala panu chovateli a 16.6. jsme si jeli s přítelem vybrat tu naši holčičku. Štěňátka byla nádherná, vůbec jsem nevěděla, pro které se rozhodnout. Nakonec vyhrála fenečka, která měla na hrudníku bílé srdíčko  Když jsme si povídali na zahradě s chovateli, přišla k nám, sedla si mi k batohu a dívala se na nás. Tím bylo rozhodnuto definitivně. A tak jsme si ji 23.6. přivezli domů a doufáme, že tu s námi bude co nejdéle